Danka Šárková

Spisovatelka

Danka Šárková

O Koblížkovi

V roce 2010 jsem napsala knihu příběhů s názvem CO SE DNES HRAJE? POHÁDKY 21. STOLETÍ.
Kniha není tak úspěšná jako knihy Horal(ka), Tři plus jedna nebo Čekala jsem dlouho, ale i tak si najde svoje čtenáře. Jezdím pravidelně po besedách po republice a zejména v Domovech seniorů je pro klienty lepší číst jen krátký příběh, který během chvilky vtáhne posluchače do děje a rychle skončí. Tak jsem začala číst novodobou pohádku O KOBLÍŽKOVI😊 Proč???
Jsem spisovatelka, která napíše rukopis a jakmile ho odevzdá zapomene na jména hlavních hrdinů a někdy i na zápletky a věnuje se svému dalšímu aktuálnímu dílu. Jenže po letech jsem vzala do ruky krásně vyrobenou knihu CO SE DNES HRAJE? a přečetla si ji. Přiznávám, že i já sama byla v šoku, co jsem napsala o Koblížkovi. Začtěte se také a pokud by vám příběh připomínal naši zemi, kde se nabízí na ulici koblihy, věřte, že v době, kdy tento rukopis vznikal, nikdo koblihy zdarma nenabízel a naše politická situace nebyla tak vyhrocená a národ nebyl rozdělený na dva tábory. Ne, nezajímám se o politiku, nekoukám na zprávy, ale o příběh napsaný před osmi lety se s vámi musím podělit. Je to jen a jen POHÁDKA 😊

 

O KOBLÍŽKOVI

V zemi nezemi, říkejme jí třeba Koblížkov, žil jeden vykutálený panáček. Možná to byl i pořádný panák, trošku „Nadčlověk, Nadsamec“.
Celý svůj život se snažil dostat úplně nahoru. Ne, že by náš vykutálený panáček chtěl lézt na nějaký strom, ale cesta ke korytu v zemi Koblížkov se mu zdála nejschůdnější.
A tak za několik týdnů, měsíců a roků se vykutálený panák stal vůdcem celé země.
„Viděla jsi toho slizkého chlapa?“ slyšel z úst jedné asistentky. Ptala se jeho kolegyně druhé a ta se jen s úsměvem na rtech přidala: „Myslíš toho umaštěného pana Kobliha, tedy Koblížka?“
A tehdy se vykutálený panáček rozhodl, že může s každým „vorat“, každého napadat a většinu lidí urážet.
„Jsem tady šéf a je potřeba, abyste postavili novou mateřskou školu. Je potřeba, abychom zavřeli hubu matkám, které pořád chodí otravovat,“ arogantně přikazoval na poradě.
Jak se všem jeho podřízeným povede tento plán uskutečnit, ho v žádném případě nezajímalo. On byl šéf a vůdce všech. Ke všemu byl příšerně vykutálený a přesně věděl, jak své pravomoci může zneužít.
„Jsem pan Koblížek, vůdce této země, už několik lidí se snažilo mě odstranit, ale nikomu se nepodařilo mě dostat z místa, které zastávám. Jsem chytrý, neodolatelný a vždy se mi bude dařit,“ vykřikoval na všechny strany.
Jakmile dorazila delegace z jiné země, nezapomněl jim pan Koblížek oznámit, jak je dokonalý.
„Nepřipadá ti, že ten chlap má ze všeho příšerný strach?“ ptal se jeden večer ministr ze spřátelené země hlavního tajemníka.
„Je to srab, všichni to tady vědí, ale on si získal svými řečmi celou zemi. Mezi lidmi samozřejmě nic nikdo neví, ale my tady na hradě jsme z něho úplně nešťastní,“ stěžoval si.
„Víš, vše je z důvodu, že nemá sebevědomí. Já bych to nazval, že má hliněné nohy. Problém je v tom, že mu je nikdo tady z vás nedokáže podrazit.“
„Ani nevíš, jak rád bych ho nechal padnout na zadek,“ smutně se zatvářil.
A tak země Koblížkov žila v nevědomosti. Postupně ji navštěvoval jeden vyslanec ze spřátelených zemí za druhým. Jednou přijela i starší žena ze země zvané Čína. Pan Koblížek nečekal, že ten den dojde k velké změně.
„Jsem vyslankyně Gui a moc vás zdravím,“ uklonila se dáma ve starším věku. Pan Koblížek už měl připravenou svoji oblíbenou větu a spustil: „Jsem pan Koblížek, vůdce této země, už několik lidí se snažilo mě odstranit, ale nikomu se nepodařilo mě dostat z místa, které zastávám. Jsem chytrý, neodolatelný a vždy se mi bude dařit.“
„Jsem stoupenkyně taoismu, což je jeden ze směrů čínské filozofie, a tak mi dovolte citovat z knihy Tao te Ťing od Lao-C,“ s klidným hlasem mu na jeho chvástání odpověděla.
„Mám svoji filozofii a velice dobře mi tady v zemi funguje,“ odsekl na její drzost.
„Tak snad jen jedna báseň z mnoha a nerozčilujte se. Je potřeba, abyste byl nadmíru se sebou spokojený, pokud jste takový vládce a vaše chytrost je nade všechny v zemi.“
Její klid Koblížka doslova ničil a byl zpocenější a mastnější než kdykoliv předtím.
„Tak honem,“ zaútočil ten nesebevědomý nadčlověk a pomalu se mu bortily jeho hliněné nohy.
„Je to 33. kapitola:
Kdo zná druhé, je chytrý.
Kdo zná sebe, je moudrý.
Kdo přemáhá druhé, je silný.
Kdo přemáhá sebe, je mocný,“ šeptala mu paní Gui.
„Dost,“ zakřičel, „Tohle já poslouchat nebudu.“
„Je to pravdivé, pane, už několik tisíciletí a vy to chcete měnit?“
„Jste vykutálená a nejste chytrá,“ křičel.
Ta paní se rozloučila a odešla z místnosti. Druhý den opustila Koblížkov.
Vůdce té země už se od toho dne nikdy neukázal mezi svými tajemníky. Nechtěl už vládnout.
V den, kdy ho navštívila ta „moudrá“ žena, pochopil, že jeho cesta nebyla správná. Dokonce i spodní končetiny se časem podařilo vyměnit. Jeho hliněné nohy byly najednou pevné jako ze železa.
Náš hrdina poznal sebe a stal se moudrým. A nikdy už nepoužil tu svou oblíbenou větu: „Jsem pan Koblížek, vůdce této země… Jsem chytrý, neodolatelný a vždy se mi bude dařit.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog se štítky a jeho autorem je Anna Ingrová. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.