Danka Šárková

Spisovatelka

Danka Šárková

Postřehy v době koronaviru – 5.příběh

Pamatujete se na knihu Vejce a já? Smála jsem se hlavní hrdince, která se z města dostala na slepičí farmu. Všude kolem ní byla vejce! Jsem ukázka toho, že jde opustit velkoměsto Prahu a objevit se na samotě v horách. O tom, jak to probíhalo jsem napsala knihu Horalka, kde jsem to hlavní hrdince hodně připepřila a šoupla jí o pár set metrů v horách výše, a hlavně jsem jí do chlíva nacpala prase, kozy a do kurníku slepice. Já sama jsem až do doby koronavirové odmítala chovat domácí kur a pěstovat zeleninu. Jenže od března máme na celém světě pandemii a díky… Pokračovat ve čtení 

Postřehy v době koronaviru – 4. příběh

Někdy si říkám, že tahle doba koronavirová je ukázkou toho, co naše nervy vydrží. Setkat se totiž s člověkem, který absolutně nechápe situaci, která nastala, je na návštěvu Chocholouška. Nechci nikoho pomlouvat, ale hned po vyhlášení nouzového stavu jsem dostala podpásovku. Možná dvě. Bydlíme na samotě v horách na penzionu a jelikož na zimní sezonu bylo potřeba dát i moji pracovnu s krásným výhledem k dispozici pro hosty, pronajali jsme si maličký byteček dole v Jilemnici. Upřímně musím přiznat, že jsem chtěla mít možnost, kam utéct, když jsem potřebovala klid, který v ubytovacím zařízení v době zimních měsíců nebývá. Měli jsme to s přítelem jako únik od práce.… Pokračovat ve čtení 

Beseda v knihovně Mikulov

Městská knihovna Mikulov Brněnská 337/15, 692 01 Mikulov Beseda pro děti ke knize Alenka a Krakonoš na téma Krakonoš a zvířátka

Postřehy v době koronaviru – 3. příběh

Už jsme si zvykli, že každý den se informace od vlády mění. Jeden den zjistíte, že roušku máte nosit do lesa, pak zase ne. Jeden den slíbí, že nebudete muset platit určité daně, druhý den je to jinak. O platbách pojištění pomlčím a v nájemném a úvěrech jsou zmatky. Na uvěry Covid se asi stála fronta už v době, kdy ještě koronavirus nebyl😊). Nechci řešit politiku, mám svých starostí dost. Ale na kulturu, kam patřím já, úplně zapomněli, ta asi už nikdy v téhle zemi nebude potřeba. Nestěžuji si, že mi v březnu měsíci knihy skončila práce, kterou jsem měla dohodnutou nejen na… Pokračovat ve čtení 

Postřehy v době koronaviru – 2. příběh

V době koronaviru a tím pádem krize se vždy ukáže pravá tvář určitých lidí. V minulém článku jsem psala, jak nám nechtěli ošetřit dvouleté dítě, jelikož žijeme v Krkonoších a ten prcek má trvalé bydliště v Praze. Nakonec ho paní doktorka vzala, ale… Také jsme se zde v Krkonoších setkali s tím, že někoho zmlátili před obchodem, protože měl pražskou značku na autě. S kamarádkou, která je pár kilometrů ode mě a bydlí v Krkonoších celý svůj život, jsme se chtěly sejít v lese na poloviční cestě a vyměnit si knihy, které čteme, jelikož knihovny a knihkupectví stále nefungují. Samozřejmě bychom dodržovaly podmínky stanovené vládou, i když se… Pokračovat ve čtení 

Postřehy v době koronaviru – 1. příběh

Ano, jsem Pražák /roky v Praze nežijící/. V období pandemie mám nálepku na čele „ta z Prahy“ asi mnohem větší než kdykoliv předtím. Je škoda, že počty nakažených se počítají na „kusy“ nikoliv na procenta. Tím by se zjistilo, že je normální, že skoro dvoumilionové město má tolik potvrzených nákaz. Bydlíme sedmým rokem na samotě v horách, máme zde hodně přátel a sousedské vztahy fungují dobře. Kde jinde než v horách, když potřebujete vytáhnout ze sněhu nebo něco přivézt, by si lidé měli pomáhat. Epidemie nám oběma vzala práci, jelikož já jsem svobodné povolání a jezdím po školách a knihovnách a přítel provozuje penzion, kam… Pokračovat ve čtení