Danka Šárková

Spisovatelka

Danka Šárková

„Bude válka nebo nebude?“

Otázka, kterou slyšíme na každém rohu a zároveň se nám několikrát za den dostane do našich mozkových závitů. Říká se, že strach a úzkost jsou typické projevy stresu. A stres je opakem lásky. Stres nastává tehdy, pokud se cítíme ohrožení, v nebezpečí. Těžko si říct, budu jen milovat, tvářit se „sluníčkově“ a dělat, že se nic neděje. Musíme jít dále, musíme se snažit chovat normálně a tentokrát bychom „bohužel pravidelně“ měli sledovat „media. Aspoň trošku.

Včera ráno jsem vstala a u ranní kávy si přečetla, jak se máme chovat při jaderném útoku. Ročníkům jako mě se rychle vybaví Branná výchova ve škole, kdy jsme čistili masky a oblékali se do „atom-bordelu“. Mladším ročníkům vysvětlím, že šlo o to, že jsme v pláštěnkách a igelitových sáčcích běhali po lese a hráli si na jaderný útok. Včera se mi z tohoto článku udělalo blbě od žaludku. Straší nás, nebo je to opravdu taková hrozba? Raději jsem zaklapla počítač a šla ven. Zavolala jsem kolegovi, a ten mi oznámil, že se mu oběsila sestra, že už nedala se svým psychickým onemocněním covidovou dobu, pak jsem volala známému a ten mi oznámil, že má rakovinu. Na kávě u sousedky jsem se dozvěděla, že byla o víkendu na pohřbu mladého kamaráda. Večer jsem si pustila Koncert pro Ukrajinu a u písničkáře Hutky jsem se rozbrečela. Jsme národ, který se dokáže semknout vždy, když jde o něco závažného. Hutka mě vrátil na Letnou v roce 1989. Tehdy jsme my byly ten hrdý a silný národ. Musíme být i nyní a k tomu potřebujeme dostatek životní energie. A tak se ptám, co děláte, když vám takový den jako mně přijde do života? Mně pomáhá příroda. Procházím se po lese, mám svůj oblíbený strom, kterému řeknu vše, co mě tíží. Chudák strom, snad to přežije, když to na něj tak „valím“.

Ano, musíme se radovat z maličkostí, musíme se bavit, navštěvovat, užívat života. Zapomeňte na covid a vyražte do divadel, na koncerty, dojděte si na dobrý oběd a večeři. Že to stojí peníze?? A co inflace? Dnešní oběd vás vyjde o hodně levněji než ten za půl roku, za rok… Je to můj názor, ale je to tak. Bohužel. Navíc podpoříte kulturu, gastronomii a další obory, které díky minulým dvěma roků jsou vyčerpané. A pak ta příroda? Sluníčko. Všechno tohle má neuvěřitelnou sílu, ze které si načerpejte, co potřebujete. Mnozí si teď řeknete: „To se jí to kecá, když bydlí v Krkonoších v lese.“ Ano, mám to pár kroků do lesa, ale i vy si můžete kamkoliv zajít, vždyť jaro ťuká na dveře a vše se opět probouzí k životu. Čerpejme z toho sílu, budeme ji potřebovat.

Je březen Měsíc knihy, a to my spisovatelé máme nejvíc práce. I já mám asi 45 akcí napříč republikou. Čeká mě Morava, jižní Čechy a pak Karlovarsko. Těším se mezi lidi a hlavně děti.  

Jak to dopadne? Co bude? Říká se, že to ví jenom Bůh. Nejsem ateista, ani nejsem ortodoxně věřící, ale člověk musí věřit. Věřme, že vše dobře dopadne, vždyť cara také svrhl vlastní národ/co nastalo pak je jiná historie/, a tak snad toho kdo si hraje na novodobého cara, dokážeme vyřídit. Vždycky jsem obdivovala spisovatele a poté prezidenta Havla a jeho výrok: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Ta věta má svoji hloubku. Jsou to jen slova a jako spisovatelka tvrdím, že slova mají velkou váhu.

Foto Dušan Štraus

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.