Danka Šárková

Spisovatelka

Danka Šárková

Knihy Horal(ka) a Alenka a Krakonoš

Když mi bylo 15 let, přišla jsem domu k rodičům a oznámila jim, že pojedu do Krkonoš, jelikož moje spolužačka má tatínka zaměstnaného u Tesly a ta má podnikovou chatu na Klínových boudách. Moje matka neznala vůbec hory a já v té době měla za sebou jeden lyžák, kde jsem zdárně brázdila řady třetí skupiny – nelyžařů. Vzhledem k místu, kde se Klínové boudy nacházejí, jsem si jistá, že mým rodičům vrstevnice na mapě nic neříkaly a to, že boudy jsou v zimě takřka nedostupné, rozhodně podcenili. Byl rok 1985 a já vyrazila autobusem z Prahy v pátek ve tři… Pokračovat ve čtení 

Když autor obdivuje autora

Píšu zcela pravidelně, a dokonce se snažím často něco přečíst. Jenže láska, vtahy, nemoc, zvířátka a cestování jsou moje parketa, a tak v době volných chvilek sáhnu po knize zvané psychologická detektivka. Čím víc násilí, propletených postav a úplného zvrácení děje na konci, tím lépe. Naprosto dokonale mi moje čtenářské choutky uspokojí Kepler, Minier, Flynová a další. Na poslední dovolené jsem četla další knihu od Bernarda Miniera. Obdivuji ho a se zrychleným dechem čtu jeho knihy. Těším se na každý nový román. Z pod slunečníku na lehátku jsem oznámila svému příteli: „Pořád dělám besedy, autogramiády a na žádné jsem zatím… Pokračovat ve čtení 

O Koblížkovi

V roce 2010 jsem napsala knihu příběhů s názvem CO SE DNES HRAJE? POHÁDKY 21. STOLETÍ. Kniha není tak úspěšná jako knihy Horal(ka), Tři plus jedna nebo Čekala jsem dlouho, ale i tak si najde svoje čtenáře. Jezdím pravidelně po besedách po republice a zejména v Domovech seniorů je pro klienty lepší číst jen krátký příběh, který během chvilky vtáhne posluchače do děje a rychle skončí. Tak jsem začala číst novodobou pohádku O KOBLÍŽKOVI😊 Proč??? Jsem spisovatelka, která napíše rukopis a jakmile ho odevzdá zapomene na jména hlavních hrdinů a někdy i na zápletky a věnuje se svému dalšímu aktuálnímu… Pokračovat ve čtení 

Sny je potřeba si plnit 😊

Když mi bylo patnáct, vládla hluboká totalita. Rádio hrálo většinou jen naše české písničky (nebyly špatné) a to, že bych šla do obchodu a koupila si gramofonovou desku s nějakou slavnou rockovou kapelou, byla utopie. Vše se nahrávalo na kazety a prodávalo na černém trhu. Tuhle dobu hodně z vás jistě zažilo! V té době jsem hltala mimo jiné i skupinu PINK FLOYD. Její desky The Dark Side of the Moon a legendární THE WALL mě jako většinu posluchačů tohoto žánru úplně dostaly. I další jejich skladby neměly chybu. Na školách se neučila angličtina, ale ruština, takže překlad desky Zeď… Pokračovat ve čtení 

Jak jste na tom s úřady?

Nechci se pouštět do politických úvah a už vůbec nechci řešit stav v Česku, který se nyní děje. Nedokážu to ovlivnit, neumím to. Bohužel s byrokracií se občas setkávám jako všichni. Mám malou společnost s ručením omezeným a v ní jsem zaměstnaná plus dostávám nějaké honoráře za knihy. Jako bývalá účetní docela papírování zvládám. V posledních letech jsem nepotřebovala neschopenku a nenapadlo by mě, že bych žádala o přídavky na svého studujícího syna. Nikdy jsem na ně neměla nárok. Jenže se stalo, že jsem šla na plánovanou operaci a z nižšího platu, který mám, mi měla být vyplacena neschopenka. Tři… Pokračovat ve čtení 

Z centra Prahy na samotu do hor

Co vy? Raději byste žili v Praze nebo úplně na samotě? Bydlím čtvrtým rokem na samotě v Krkonoších ve výšce 800 m.n.m. a k nejbližším sousedům na kafe jdu kilometr pěšky. Předchozích čtyřicet pět let jsem bydlela v činžovním domě v centru Prahy hned pod Vinohrady. Jak se cítím? Jak se mi bydlelo ve velkém městě a co prožívám tady? Někdy sama nevím. Vždycky si říkám, zda jsem spokojená, že jsem udělala takové velké rozhodnutí a vyměnila chaos města za klid v přírodě. Všechno má svoje pro a proti. V Praze jsem bydlela v domě, který byl v bloku, kde… Pokračovat ve čtení 

Život na penzionu jako inspirace?

Jak už dávno víte, bydlím v Krkonoších a co víc, žiju s přítelem, co provozuje penzion pro padesát lidí na samotě ve výšce 800 m.n.m. Máme sice svůj byt, kde jsme si vybudovali společný domov, ale… Někdy si připadám jako v Hospodě na Mýtince od pana Svěráka. Ten si také otevřel hospůdku a světe zboř se, chodili mu tam lidi. K nám také chodí lidé, a dokonce u nás bydlí. V zimě sedávají na terase, lyžují na malém vleku a v létě se válejí u bazénu v trávě. Moje práce je sice psaní knih a vedení malého nakladatelství, ale samozřejmě… Pokračovat ve čtení 

Dokážete si u nás v Česku představit takovou “běžnou” ortodoxní svatbu?

Vzpomínám na to, jak jsem byla v Indii na Goa v kostele. Jak už jsem psala v minulém článku, šlo o typický katolický kostel, jen se do něho nepřišli pomodlit Evropané (až na pár přistěhovalců a turistů), ale Indové. Po několika písních, kdy mi šel mráz po zádech, začal kněz vyprávět příběh. Pro našince, který žije uprostřed Evropy, kde až na výjimky neexistuje dohodnutá svatba, a každý člověk si může svobodně vybrat partnera se kterým chce žít, muselo být takové vyprávění nepochopitelné. Kněz totiž s úsměvem na tváři hovořil o tom, jak před nedávnem měli v kostele tři stejné ortodoxní… Pokračovat ve čtení 

Věříte v něco mezi nebem a zemí?

Když jsem natěšená cestovala do Indie, domnívala jsem se, že se octnu v zemi absolutní svobody, kde lidé cvičí jógu, většina obyvatelstva žije v totální chudobě a na každém rohu najdu minimálně dva žebráky s počtem končetin maximálně tři. Čekala jsem cudné ženy zamotané v sárí, nazdobené množstvím zlata či bižuterie, které celé dny cupitají ve zdobených pantoflíčkách. OMYL. Nevím, zda mě z mé vize probral fakt, že jsem přistála na Goa, což je ta část Indie, která byla staletí Portugalskou kolonií, nebo ta klasická Indie už není tím, co nám prezentují media. Za sebe musím říct, že už cesta… Pokračovat ve čtení 

Jestlipak víte, co k životu člověk nejvíc potřebuje?

Vzhledem k tomu, že poslední dva týdny před odjezdem na dovolenou jsem se nezastavila, protože jsem měla osm besed, vydala jsem knížku HORAL(KA), zvládla ji pokřtít a poslat několika svým čtenářkám s podpisem, tak moje balení na dva týdny do malého příručního zavazadla vypadalo následovně: plavky, trička, veliký šátek (nutné v Emirátech do mešity), krátké a dlouhé leginy a dvoje bavlněné šaty. Koupila jsem si cestovní sadu na kosmetiku a do malých lahviček a kelímečků vymačkala obsah svých větších kosmetických prostředků jako je šampon, kondicionér, krém na opalování, krém na obličej a další. Na letiště nás odvezl kamarád a já… Pokračovat ve čtení