Danka Šárková

Spisovatelka

Danka Šárková

Z centra Prahy na samotu do hor

Co vy? Raději byste žili v Praze nebo úplně na samotě? Bydlím čtvrtým rokem na samotě v Krkonoších ve výšce 800 m.n.m. a k nejbližším sousedům na kafe jdu kilometr pěšky. Předchozích čtyřicet pět let jsem bydlela v činžovním domě v centru Prahy hned pod Vinohrady. Jak se cítím? Jak se mi bydlelo ve velkém městě a co prožívám tady? Někdy sama nevím. Vždycky si říkám, zda jsem spokojená, že jsem udělala takové velké rozhodnutí a vyměnila chaos města za klid v přírodě. Všechno má svoje pro a proti. V Praze jsem bydlela v domě, který byl v bloku, kde… Pokračovat ve čtení 

Život na penzionu jako inspirace?

Jak už dávno víte, bydlím v Krkonoších a co víc, žiju s přítelem, co provozuje penzion pro padesát lidí na samotě ve výšce 800 m.n.m. Máme sice svůj byt, kde jsme si vybudovali společný domov, ale… Někdy si připadám jako v Hospodě na Mýtince od pana Svěráka. Ten si také otevřel hospůdku a světe zboř se, chodili mu tam lidi. K nám také chodí lidé, a dokonce u nás bydlí. V zimě sedávají na terase, lyžují na malém vleku a v létě se válejí u bazénu v trávě. Moje práce je sice psaní knih a vedení malého nakladatelství, ale samozřejmě… Pokračovat ve čtení 

Dokážete si u nás v Česku představit takovou “běžnou” ortodoxní svatbu?

Vzpomínám na to, jak jsem byla v Indii na Goa v kostele. Jak už jsem psala v minulém článku, šlo o typický katolický kostel, jen se do něho nepřišli pomodlit Evropané (až na pár přistěhovalců a turistů), ale Indové. Po několika písních, kdy mi šel mráz po zádech, začal kněz vyprávět příběh. Pro našince, který žije uprostřed Evropy, kde až na výjimky neexistuje dohodnutá svatba, a každý člověk si může svobodně vybrat partnera se kterým chce žít, muselo být takové vyprávění nepochopitelné. Kněz totiž s úsměvem na tváři hovořil o tom, jak před nedávnem měli v kostele tři stejné ortodoxní… Pokračovat ve čtení 

Věříte v něco mezi nebem a zemí?

Když jsem natěšená cestovala do Indie, domnívala jsem se, že se octnu v zemi absolutní svobody, kde lidé cvičí jógu, většina obyvatelstva žije v totální chudobě a na každém rohu najdu minimálně dva žebráky s počtem končetin maximálně tři. Čekala jsem cudné ženy zamotané v sárí, nazdobené množstvím zlata či bižuterie, které celé dny cupitají ve zdobených pantoflíčkách. OMYL. Nevím, zda mě z mé vize probral fakt, že jsem přistála na Goa, což je ta část Indie, která byla staletí Portugalskou kolonií, nebo ta klasická Indie už není tím, co nám prezentují media. Za sebe musím říct, že už cesta… Pokračovat ve čtení 

Jestlipak víte, co k životu člověk nejvíc potřebuje?

Vzhledem k tomu, že poslední dva týdny před odjezdem na dovolenou jsem se nezastavila, protože jsem měla osm besed, vydala jsem knížku HORAL(KA), zvládla ji pokřtít a poslat několika svým čtenářkám s podpisem, tak moje balení na dva týdny do malého příručního zavazadla vypadalo následovně: plavky, trička, veliký šátek (nutné v Emirátech do mešity), krátké a dlouhé leginy a dvoje bavlněné šaty. Koupila jsem si cestovní sadu na kosmetiku a do malých lahviček a kelímečků vymačkala obsah svých větších kosmetických prostředků jako je šampon, kondicionér, krém na opalování, krém na obličej a další. Na letiště nás odvezl kamarád a já… Pokračovat ve čtení 

Vše se dá vyřešit :-)

KDYŽ SE TO… TAK SE TO… ale vše se vždy vyřeší ☺ 😊. V pondělí ráno po šílené vichřici jsme vyrazili směr Rožnov pod Radhoštěm. Cesta super, hotel s wellness také luxusní. V půl páté jsem si zabalila věci a chtěla se vydat směr beseda v HUTISKO-SOLANEC do knihovny. Hrabu se v kufru u auta a pak rychle na besedu (cca 6 km). A EJHLE!!! 😤 😣. AUTO SE ZAMKLO, KLÍČE UVNITŘ. Co udělá hysterická blondýna na pokraji přechodového věku, kdy se jí blíží padesátý rok života? Začne rvát dveře od auta. NIC. Poté si sedne na obrubník a chce brečet… Pokračovat ve čtení 

Malé zamyšlení

Včera jsme byli na výletě na hradě GRABŠTEJN a zarazila mě v interierech stará kuchyň ze začátku 20. století… Takhle to vypadalo na chalupě u mé stále žijící babičky (má skoro 92 let), když se starala o mého pradědu a vyvářela mu právě na tomto SPORÁKU, v modrém plechovém nádobí, které bylo uloženo v bílém KREDENCI. Nutno podotknout, že i praděda zemřel v nedožitých 90letech.

Malé zamyšlení

Půlka prázdnin skoro za námi. Rodiče s malými dětmi přesouvají své ratolesti od babiček na tábory a pak s nimi jedou na společnou dovolenou. Já mám konečně děti dospělé a moje práce je svobodná, a tak nemusím žádat žádného zaměstnavatele zda mohu mít vysněný týden či dva volna. KONEČNĚ. Nebývalo to tak mnoho let 🙁 A tak jsem si řekla, jak si užiju “nééé” týdenní dovolenou, ale prázdniny. Zní to nádherně, že? Na horách, kde bydlím, mě navštívila skoro celá rodina, kamarádi, přátelé a podnikli jsme výlety na Sněžku, Černou Horu, do Špindlu, Pece pod Sněžkou, Adršpachu na Žalý a… Pokračovat ve čtení 

Tanzanie – Zanzibar

Co v katalozích cestovních kancelářích nenajdete a přesto je úžasné to vidět 🙂 Ty pohledy dětí, když jim dáte banán, pastelky nebo je jen tak vezmete na klín v místním narvaném autobuse, jsou tak upřímné, že máte slzu v oku. Když se vám věnuje obchodník v tržnici, pro kterého jste jako Evropan, který koupí balíčky koření, zajištěním obživy pro rodinu na několik dní, nebo když žebračce dáte v přepočtu pět korun a ona je šťastná, tak mi věřte, že tyhle okamžiky jsou nevyčíslitelné.