Danka Šárková

Spisovatelka

Danka Šárková

Druhá vlna covidu a Krkonošská kuchařka

    Když jsem se prvně jako náctiletá ocitla na hřebenech Krkonoš, a to na Klínových boudách, bylo mi jasné, že to bude to láska na celý život. Představa, že budu v Krkonoších bydlet a své lyže mám opřené o vchodové dveře a několikrát týdně si je nazuji, se ve spleti mého života a práce rozplynula. Vždy mě fascinoval život horalů na samotách, a tak jsem se na jedné z nich v Horních Štěpanicích usadila. Nestěhovala jsem se sem jen jako spisovatelka Danka Šárkové, ale společně s mými osobními věcmi jsem stěhovala celou kancelář a sklad nakladatelství Anahita. Musím se přiznat, že první zimu jsem měla depku z množství sněhu a chvílemi jsem propadala pocitům, že to zabalím a vrátím se zpět do centra Prahy, kam jsem roky patřila. Jenže pak mě život zde natolik ovlivnil, že jsem svoji tvorbu, a to psaní a vydávání knih zaměřila na Krkonoše. Vznikají tak knihy o Krakonošovi s názvem Alenka a Krakonoš, Alenka, Krakonoš a lev a nyní Alenka, Krakonoš a Vánoce. K těmto knihách vznikla vzdělávací beseda pro děti ve věku 5-9 let. Svůj diář jsem měla plný vždy na rok dopředu. Naplánováno bylo množství setkání se čtenáři po celé republice. 

A pak to přišlo. Koronavirus nám obrátil životy o 180 stupňů. Všechno, co pro nás bylo naprosto běžné a normální je teď v nedohlednu.

Když jsem v druhé vlně koronaviru seděla na lavičce v Jilemnici a pila kávu z papírového kelímku společně s kamarádkou fotografkou Lucií Lízlerovou, bylo letní počasí. Ona stejně jako já přišla o část své práce, jelikož s manželem fotili hotelové interiéry po celé republice a často odlétali i do vzdálenějších míst mimo Evropu. Tehdy se zrodila naše spolupráce na titulu knihy – KRKONOŠKÁ KUCHAŘKA.  Už několik dní před tímto posezením u kašny v Jilemnici jsem společně se svým přítelem Jiřím Schneiderem přemýšlela nad tím, že kuchařka by byl skvělý nápad. Nevyužitá a uzavřená velká kuchyň na penzionu, jeho láska k vaření a moje schopnost něco sepsat a vydat, byla jen část úspěšného projektu. Kuchařky bez fotek se samozřejmě vydávají, ale není to ono. Lucka v té době měla před sebou kočárek a v něm dvouměsíční holčičku. Zrovna jí končilo šestinedělí.

Klaplo to a došlo na skvělou týmovou práci. Všichni víme, že pokud se něco dělá opravdu s láskou, tak je to na tom vidět. Za nás tři musím říct, že jsme do KRKONOŠSKÉ KUCHAŘKY vložili část sebe. Nejprve jsem obešla sousedy, pak navštívila několik babiček zde v okolí Štěpanic a shromáždila recepty. V době, kdy se nedalo nikam jet, šlo vždy o milé setkání. K tomu jsem pročetla množství informací o tom, jak se zde dříve žilo a z čeho se vařilo. Nakonec jsem vybrala několik receptů, sepsala potřebné ingredience, dojela je nakoupit a mohlo se vařit a fotit. Všechny recepty naše skvělá trojka navařila a ochutnala. Jestli se ptáte, zda se něco vyhodilo, tak s hrdostí odpovídám, že ne. Vše jsme doslova „sežrali“. Nazvala jsem proto v knize krkonošské hospodyňky kouzelnicemi. To ony dokázaly nakrmit celou rodinu a čeledíny dosyta, i když Krkonoše patřily k nejchudšímu kraji a kuchařky si musely vystačit s omezenými surovinami jako jsou brambory, zelí, vejce, mouka, jablka, hrušky, houby apod. Párkrát jsem chtěla do receptu přidat jiné koření nebo něco dalšího, aby chuť byla zajímavější, ale nikdy jsem to neudělala a držela jsem se základního koření a zeleniny. Vystačili jsme si tak s petrželí, pažitkou, solí, pepřem a paprikou. A co se okamžitě snědlo? Flejšky a bramborový koláč se sýrem vydržel po focení asi tak pět minut, farský králík zmizel také hodně rychle v našich útrobách a vánoční škvarkové cukroví jsem pekla několikrát. V plánu bylo udělat jednu mísu s vánočním cukrovím společnou a vyfotit. Nešlo to, prostě nějakým záhadným způsobem se mi vždy z krabice vytratilo, a tak se omlouvám, společná fotka se prostě nepodařila. Snad budete úspěšnější a vydrží vám cukroví do Vánoc.

    Jsem zvyklá vyrábět v nakladatelství knihy, ale kuchařka byla moje premiéra, tedy premiéra nás všech, včetně grafičky Kláry, která pro mě už několik knih dělala. V době, kdy jsem jí zakázku dávala, mi oznámila, že i ona se stěhuje z Prahy do Martinic v Krkonoších. Opět tedy srdeční záležitost k našim nejvyšším horám. Jsem přesvědčená, že fotografka i grafička odvedly dokonalou práci, bez nich by tahle kniha nikdy nevznikla.

Dovolíme si vás všechny pozvat do chalup, statků, horských bud a restaurací, které dodnes vaří krkonošské kyselo, hladkouančku, hubovec, žida, muziku nebo třeba rozcuchanou nevěstu. Jsem o generaci starší než holky, co se na knize podílely, a tak jsem moc ráda, že i mladší generace chce zachovat krkonošské tradice a hlavně recepty. Jsou nejenom chutné, ale většinou i levné a hodně je jich díky nedostatku masa v dobách dávno minulých i vegetariánských.

Dobrou chuť.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.