Danka Šárková

Spisovatelka

Danka Šárková

Postřehy v době koronaviru – 4. příběh

Někdy si říkám, že tahle doba koronavirová je ukázkou toho, co naše nervy vydrží. Setkat se totiž s člověkem, který absolutně nechápe situaci, která nastala, je na návštěvu Chocholouška. Nechci nikoho pomlouvat, ale hned po vyhlášení nouzového stavu jsem dostala podpásovku. Možná dvě.

Bydlíme na samotě v horách na penzionu a jelikož na zimní sezonu bylo potřeba dát i moji pracovnu s krásným výhledem k dispozici pro hosty, pronajali jsme si maličký byteček dole v Jilemnici. Upřímně musím přiznat, že jsem chtěla mít možnost, kam utéct, když jsem potřebovala klid, který v ubytovacím zařízení v době zimních měsíců nebývá. Měli jsme to s přítelem jako únik od práce. Nikde jsem se o tom nezmiňovala a stejně většinu času trávila tady na samotě – mám tady sklad s knížkami i kancelář. Takže od listopadu do konce března jsme měli maličkou garsonku s teráskou, která byla šest kilometrů daleko. Šlo o holobyt bez ničeho.

Ptáte se, proč do konce března, když šlo o dlouhodobý pronájem?

Dne 10. března jsem poslala pravidelně nájemné a zálohy na elektřinu a plyn, které chtěl majitel hodně vysoké – 3000Kč. Také chtěl 1000Kč za terasu, u které sliboval od listopadu udělat zábradlí, aby po ní nechodili cizí lidé, což nezařídil, jen si ji nechal platit. Byla jsem ráda, že mám v garsonce klid na psaní a napsala tam další dětskou knihu Alenka, Krakonoš a lev/snad vyjde na Vánoce/. Celková cena bytečku byla vysoká a dnes si troufnu napsat, že rozměrově podobný byt v Praze zaplatíte nyní o 2000Kč méně, než stál tento zde na malém městě.

Jakmile vyhlásili nouzový stav, věděla jsem, že jsem na dlouhou dobu bez práce a můj přítel na penzionu také. Zabalila jsem potřebné věci z bytu, shodila jističe na elektřinu a plyn a doslova byt zazimovala, abych optimalizovala náklady na nulu a odstěhovala se na samotu do našeho „služebního“ bytu. Na penzionu jsme okamžitě optimalizovali též náklady na elektřinu a plyn – většinu spotřebičů odstavili, radiátory vypnuli apod. Jak plynárny, tak elektrárny byly okamžitě vstřícné k menším zálohám na energie, a tak i já se rozhodla poprosit majitele pronajímaného bytu o možnost neplatit energie v zálohách a přiznám se, že jsem chtěla přestat platit nájem za nedodělanou terasu. Slušně jsem mu napsala email, že nevím, zda v dubnu a květnu budu schopná platit celou částku včetně vysokých energií, že i já a můj partner jsme ze dne na den bez příjmů, a že ho prosím o pomoc s úlevou na zálohách a odpuštění platby terasy. Na to ráno, kdy se v mé e-mailové schránce objevila od něho odpověď, nezapomenu. Když mě viděl můj chlap, jen řekl: „Proboha, co se stalo, někdo umřel?“ Byla jsem zelená a měla jsem slzy v očích. Majitel bytu mě slušně z bytu vyhodil. Napsal, že pokud nejsem schopná platit, ať zůstanu bydlet na penzionu, že má na byt mnoho dalších zájemců. Přidal k tomu, že ho žádné moje starosti nezajímají, a co si dovoluji házet svoje problémy na něho, že „sociální případy“ za nájemníky nechce. Ještě ten večer jsem mu volala a slušně se znovu optala, zda by nezvážil snížit zálohy na energie na úplné minimum a zrušit platbu za terasu. Šlo asi o tři tisíce na jeden, možná dva měsíce a ty by se pak objevily v konečném vyúčtování za energie. Bylo to hned kolem 15. března, takže v té době žádná opatření ohledně nájmů, plateb energií ještě vláda neuzákonila. Nesouhlasil a řekl, že byt můžeme vystěhovat ke konci března, že má zájem mnoho dalších lidí, co nemají kde bydlet. Byt byl pronajatý nezařízený, musela jsem si koupit vše od konzolí po postel a zase jsem se zase stěhovala. Vše zabalit, vybalit. Podepsaná smlouva k ukončení nájmu mu byla dána k podpisu a pan majitel oznámil, že nic takového nepodepíše, že nic takového neřekl, že musím dát dvouměsíční výpověď podle Občanského zákoníku a další dva měsíce jsem povinná mu platit. Ano, to jsem samozřejmě v ten okamžik byla, pokud by mi nenavrhl okamžité vystěhování/nyní už je možnost odkladu/. Zjistil totiž, že o byt v době pandemie za cenu jedenácti tisíc bez zařízení nikdo nemá zájem. Došlo k docela vyhrocené hádce a já zvažovala, že i v této době budu muset jít na Policii, jelikož majitel se v této době klidně odemkl můj pronajatý byt, chodil si tam fotit, co potřeboval, prostě tam chodil jako domů. Tvrdil, že je ulomený parapet a klidně si ho i vyfotil, když jsem nebyla doma, pak si tam vzal na prohlídku nájemníka. Vše v rozporu s Občanským zákoníkem a samozřejmě epidemií koronaviru. Dalšího nájemce samozřejmě nesehnal. Byt byl za několik dní prázdný až na konzole, záclony, závěsy a police na míru v ceně dvanácti tisíc korun, které jsme mu nabídli k odprodeji za poloviční cenu, aby se byt lépe pronajímal. Nakonec svolil, že můžeme byt předat, ale že nevrátí hned kauci, ale až tehdy, dokud nedostane kauci od dalších nájemníků. Konzole, police, záclony, vše jsme museli sundat, zamazat díry po hmoždinkách a byt vymalovat, i když se maloval před půl rokem. Vytisknutý předávací protokol při převzetí bytu ani dohodu o ukončení nájmu nepřinesl, vše jsme si raději přinesli my a došlo na jednání, které připomínalo frašku. V roušce běhal po svém majetku, který byl v lepším stavu než, když jsem si ho přebírala a dával nám najevo, že s takovými sociálními případy už nikdy nechce nic mít. „V koupelně nemáte vyleštěné zrcadlo a v troubě je drobek, jak jste něco pekla. Budu vám muset srazit něco z kauce,“ tvrdil. Usmívali jsme se pod rouškou a byli raději úplně potichu. „Na vyúčtování energií si budete muset počkat,“ dodal. Byli jsme v šoku, že někdo, kdo v životě nic nepronajímal se může takhle chovat. Nakonec vytáhl o tisíc korun menší kauci, než měl vrátit. Prý byly fleky na zdi a špatně vymalováno. Nevysvětlili jsme mu, že zeď teprve usychá, protože se dodělávala dopoledne před předáním bytu.

K dnešnímu dni jsou ze zákona nájmy odložené, všechny zálohy na energie se snaží dodavatelé snížit a vyjít spotřebitelům vstříc. Já bydlím opět na penzionu, kde mám zase svoji malou pracovnu a majitel bytu má svůj byt stále volný. Nikdo v této době nezařízený holobyt o rozloze 34 m, kde jsou dvě kuchyňské skříňky, starý sporák a hlučná lednice za jedenáct tisíc nechce. Momentálně na to není doba, nájmy jdou dolů. Když jsem mu při rozloučení říkali, že byt by chtěl dozařídit, tak nám odpověděl: „Nemám peníze na to, abych ho zařizoval, už ani na kuchyňskou linku pořádně nezbylo.“

Tak si říkám, jak mě takový člověk může nazvat „sockou“ a vyhodit. Mohu použít jen jedno přísloví: „Kdo s čím zachazí, s tím také schází. Přeji vám, ať v této nelehké době máte lepší zkušenost s majiteli bytů, když jste v nájmu. Kdo jste se s něčím takovým setkal, držte se😊)

Už jsem zase Horalka, která bydlí jen a jen na samotě!!! Asi to městečko mi není souzeno a už mám žít jen v horách, tak jako v knize:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.